V posledních letech se zvýšil počet legislativních požadavků na finanční zajištění závazků v oblasti životního prostředí. Stále více jurisdikcí vyžaduje finanční zajištění pro více typů činností.
Legislativními požadavky na finanční zajištění se poměrně podrobně zabývá zpráva IMPEL z roku 2016 o Finančním zajištění – ochraně životního prostředí a veřejných financí a obecně vyplývají z:
- směrnic a nařízení EU (například směrnice o skládkách, směrnice o odpadech z těžby, nařízení o přeshraniční přepravě odpadů a směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého),
- mezinárodní úmluvy a .
- vnitrostátní právní předpisy.
Provozovatelé a průmyslová odvětví se také mohou rozhodnout pořídit si finanční zajištění z vlastní iniciativy jako součást správné obchodní praxe.
Evropská komise vydala pokyny (např. k mechanismům finančního zajištění pro směrnici o geologickém ukládání), ale členské státy mají obecně volnost při určování typu mechanismu finančního zajištění přijatelného pro splnění požadavků EU. Některé členské státy zveřejňují vnitrostátní právní předpisy nebo pokyny, které stanoví, jaké typy mechanismů jsou přijatelné, za jakých okolností, a v některých případech mohou specifikovat jejich výši. Některé regulační orgány mohou finanční rezervy doplnit dalšími ustanoveními, jejichž cílem je omezit kumulaci závazků. Příkladem je účtování nevratných poplatků za neaktivní zásoby ze strany Energetického regulačního úřadu v Albertě.
Je důležité si uvědomit, že neexistuje jednotný přístup, který by bylo možné aplikovat na jakoukoli situaci, pokud jde o poskytování a realizaci finančních rezerv. Vzájemné působení práva obchodních společností, insolvenčního práva a práva životního prostředí je složité a v jednotlivých zemích se liší. Mechanismy, které fungují v jedné jurisdikci, mohou v jiné představovat neočekávané problémy v důsledku rozdílů v řadě faktorů, včetně právních tradic i vnitrostátních právních předpisů. Kromě toho se mohou lišit i mechanismy, které jsou k dispozici. Mezi další faktory, které určují typy mechanismů přijatelných pro regulační orgány, může patřit povaha odpovědnosti za životní prostředí (předpokládaná nebo nepředpokládaná), finanční profil odpovědnosti, povaha provozu a zkušenosti regulačního orgánu s daným typem opatření. Uživatelům této příručky se doporučuje, aby si tyto skutečnosti zjistili pro svou zemi, odvětví, provozovatele a odpovědnost.
Finanční opatření není všelék a ochrana poskytovaná finančním opatřením může být omezená, zejména v případě nezákonných činností. K některým nezákonným činnostem (např. ukládání odpadů) dochází zcela mimo povolovací a právní systémy, v jejichž rámci jsou finanční ustanovení zavedena. Nezákonné činnosti mohou rovněž ohrozit dostatečnost a právní jistotu finančních ustanovení, i když jsou zavedena. Příkladem může být opuštění místa zpracování odpadu, kde je skladován odpad nad rámec limitů stanovených v povolení; finanční rezerva by nebyla dostatečná, pokud by byla vypočtena na základě limitů stanovených v povolení. Nezákonné činnosti mohou také z právního hlediska zneplatnit finanční ustanovení kvůli doložkám o vyloučení nezákonných činností. V kapitole o jiných přístupech k odpovědnosti za životní prostředí, které jsou relevantní pro vymáhání nezákonných činností, je uvedena určitá diskuse.