Na státní úrovni existují různé obecné fondy životního prostředí, které mohou státy teoreticky nebo prakticky využívat k řešení závazků v oblasti životního prostředí v případě neplnění povinností ze strany provozovatele. Mohou být financovány z obecných daní nebo poplatků zaměřených na znečišťující praktiky a mohou mít i jiné účely, jako je financování environmentálních iniciativ obecně.
Tyto nástroje jsou považovány za odlišné od finančních opatření prostřednictvím ‘vzájemného fondu nebo poolu’, které jsou mnohem cílenějšími nástroji jak z hlediska jejich financování (ze strany provozovatelů, kteří mají konkrétní povinnosti a závazky), tak z hlediska jejich použití (zpravidla pouze jako záložní řešení neplnění závazků ze strany těchto provozovatelů).
Těmito typy obecných environmentálních fondů se zde dále nezabýváme.
Na úrovni EU byl v roce 2002 po rozsáhlých záplavách v Rakousku, České republice, Francii a Německu zřízen Fond solidarity EU. Fond se zaměřuje na to, aby EU ‘mohla rychle, účinně a pružně reagovat [na velké přírodní katastrofy]’. S jedinou výjimkou škod způsobených Prestige, však fond neposkytoval a neposkytuje finanční prostředky na katastrofy způsobené člověkem. Fond solidarity EU dále neposkytuje finanční prostředky, pokud je škoda pojistitelná.
Komise EU zveřejnila v roce 2013 zprávu o studii k prozkoumání možnosti vytvoření fondu na krytí odpovědnosti za škody na životním prostředí a ztrát vzniklých v důsledku průmyslových havárií.